Tři objekty se vnoří do zahrady.

Altány z betonu, jako tři bráchové podobní, ale jiní, dosednou do trávy.

Porostou břečťanem, narostou jim zelené čepice. První se připojí k historickému domu, sladí se s ním výškou římsy, zasadí se do staré kamenné zdi původní stodoly. Vstoupí se do něj přímo z kuchyně v domě, na kamenné dlažbě se kolem jídelního stolu a sezení může odehrávat slavnost, nedělní oběd, oddech. Otevřením všech oken se z něj stane skutečný altán, lze projít závěsem a ponořit se do bazénu. Na jeho zelenou čepici se dá vstoupit z podkroví, vždyť je z ní prima výhled. Druhý altán, severní, je nižší, přimyká se totiž ke svahu, se kterým se snaží výškově splynout. Parkují v něm dvě auta, které chrání dlouhými přesahy stropní betonové desky. Třetí altán se usadí v severovýchodním rohu pozemku, sleduje dění z povzdálí. Do jeho nitra se skrývají hrábě, sekačky, krumpáče. Ve své přední části skýtá útočiště pro
komornější posezení, chvíle klidného pozorování celé zahrady a panoramatu za ní. Toto celé sleduje historický dům, jako zodpovědný rodič, který hlídá své nové přírůstky. Bude repasovaný se snahou zachování toho, co jest, a co má svojí historickou krásu a hodnotu. Omítky, původně v tónu tmavě béžové, obarví se na světle šedou, splynou tak s betonovými pilíři altánů. Římsy a reliéfy zůstanou v bílé, tak vyniknou. Modro-šedá barva je dalším pojícím prvkem, od rámů oken prostupuje dále dovnitř, objeví se na dveřích, konstrukci krovu. Jinak klidné a bílé interiéry domu nechávají vyniknout silným momentům, ať už ornamentální dlažbě na chodbě nebo sochanému kuchyňskému ostrůvku. Původní dispozice přízemí, která je smysluplná, bude dotvořená vložením jediné příčky do koupelny, která skryje techniku. Víc netřeba. Podkroví se otevře do své plné výše, obnoví se zde okna ve východním štítu, pustí se dovnitř ranní slunce.